Assassin's Creed: Brotherhood

Nedlouho poté, co vyšel AC2, se objevilo přímé pokračování, kde hlavní roli opět hraje Ezio Auditore Da Firenze. Děj se nám ale přenesl do jednoho velkého města, přesněji do Říma. V kůži Ezia budete opět pátrat po templářích, kteří zabili jeho strýce a zničili mu vilu, kterou si tak pečlivě v předchozím díle piplal. I zde budete hrát za Desmonda, s jehož časovou osou se budete občas střídat, budete v přítomnosti pátrat po artefaktech prastarého národa.

Co se nám změnilo od minulého dílu? Předně je to Ezio, který nám trochu dospěl a už to není ten nafoukaný mladík jako v prvním dobrodružství. Společně s ním pak budete mimo jiného pátrat i po dalších Asasínech, ke kterým se přidáte. Proto ten název Bratrstvo. Několik měst se nám změnilo na jedno obrovské, které je mi sympatičtější, než nudné přecházení/přejíždění mapy k dalšímu exitu z města, jako tomu bylo v minulém díle nebo v jedničce. Řím je dostatečně velký na to, aby vás zabavil a aby se hraní nestalo stereotypním.

Ezio dostal nový sněhobílý obleček, který se mi možná líbí více než ten z minulého dílu (nepočítám speciální oblek po Altairovi, který byl super) a dostal taky několik nových pohybů navíc. Ty se dají využít třeba v multiplayeru, který je tu nově. Vše je propojeno s Ubisoftím systémem uPlay, který vám kontroluje splněné úkoly a na základě toho dostanete body, které pak můžete vyměnit třeba za motivy na PS3, DLC nebo další věci.

Herní doba se zmenšila, příběh se dá dohrát asi za 17 hodin, když nechcete mít vše na 100%, což je sice hezké číslo, ale v porovnání s AC2, které mi trvalo 24 hodin (a taky jsem neměl 100%), je to podstatně méně.

Shrnutí: Není to ani datadisk, ani regulérní pokračování. Ale hraje se to dobře a svižně díky jednomu velkému městu.
Hodnocení: 8/10