neděle 29. března 2015

Tomb Raider (2013)

Když se nad tím zamyslím, tak jsem hrál všechny Tomb Raidery včetně spin-offu, takže mám s čím porovnávat. Pravda je, že jsem dohrál pouze první díl, ale to hodlám napravit. Když se mi do rukou (na disk) v rámci PS Plus dostal restart této série, měl jsem důvod k tomu, abych byl skeptický. A nepomohlo tomu ani jméno autorky příběhu, dcery Terryho Pratchetta.

Příběh hry je situovaný do doby, kdy Lara Croft ještě nebyla slavnou archeoložkou po vzoru Indiana Jonese, ale jen dospívající dívkou, která má něco nastudováno. A během jedné plavby lodí došlo k neštěstí, loď se potopila a Lara se zachránila na pustém ostrově. No, zachránila... Probrala se v nějaké jeskyni s dalšími mrtvolami a podle toho, jak vypadaly,čekal Laru brzy stejný osud. Poté, co se zachránila i z jeskyně, zjistila, že ostrov není tak pustý a že na něm je zvěř, kterou začala lovit lukem a šípy, jako správný domorodec. Později se dozvídá, že není jediná, kdo se zachránil a společně s dalšími přeživšími musí najít cestu z ostrova.

Brutalita, to je první věc, která mě při hraní TR napadá. Ať už je to při pohledu na jeskyně kultu, který stojí proti Laře, nebo to, co jí všechno čeká po cestě ke svobodě. Každou chvíli totiž sledujeme jak Lara někam padá, nebo jak si o něco ublíží. Po deseti minutách v její kůži by na mě asi nebyla jediná nezlomená kost, pokud bych byl ještě naživu. Ale chápu to, tvůrci chtějí ukázat zranitelnou dívku, ze které jednou vyroste silná žena, kterou už nic tak nerozhází. No jo, ale proč takhle brutálně? Osobně si myslím, že mohli trochu ubrat.

Zpracování je klasicky novodobé. Vizuálně vše vypadá úchvatně a některé scény jsou i dechberoucí. Každou chvíli nějaká scéna, kde musíte v určitou dobu zmáčknout nějaké tlačítko, hodně klouzacích/padacích scén, všude se něco děje, všude něco vybuchuje. Prostě opět to, co stávající mladší hráči (cílová skupina) vyžadují. Ale uznávám, že se to hraje dobře a rychleji, než předchozí díly, kdy často musíte uvažovat, kam máte skočit. Tady to hra řeší pomalu za vás.

Shrnutí: Zjednodušená, ale kvalitní TR hra, což ale není na škodu. Vypadá to, že doby starých lezeckých her jsou nenávratně pryč, což dokazuje i poslední Princ z Persie.
Hodnocení: 8/10





sobota 28. března 2015

Star Wars: Force Unleashed 2

Po dohrání prvního dílu jsem se velice těšil na pokračování. Obrázky samozřejmě slibovaly více epických nepřátel, více Síly, dva světelné meče, celé to vypadalo temněji, prostě vše, co jsem chtěl. Po vydání hry jsem se na vrhnul na hraní a... byl jsem z toho zklamán.

Hra splňuje vše, co jsem o ní četl, ale na druhou stranu se z ní vytratilo to kouzlo jedničky. Hra je díky tomu nezáživná a nudná, některé části hry jsou jen vyplňovači času a já jsem to po dvou kapitolách vypnul. A trvalo mi dlouho, než jsem se k hraní hry vrátil.

Příběh začíná po ukončení jedničky, kdy se probudíte na Kaminu a nevíte, jestli jste klon nebo ne. Po útěku z Kamina putujete z jednoho světu na druhý, bojujete s mnoha nepřáteli, Spojíte síly s Povstalci a hledáte Vadera, nebo něco jiného. Příběh je popravdě řečeno nezajímavý a nedůležitý. Proto vám ani nezůstane v paměti.

Některé scény sice působí epicky, ale na druhou stranu jsou to jen umělé natahovače času, stejně jako akce, kdy někam padáte. Na druhou stranu to ale vypadá dobře a třeba mladší publikum nad tím bude slintat blahem, protože všude něco vybuchuje nebo bliká. A čím více, tím lépe, ne?

Abych ale našel na hře něco pozitivního, musím uznat, že mě to donutilo dohrát a ke konci jsem byl i zvědav na to, co mě čeká. Pomohla tomu i herní doba, která naštěstí není dlouhá. Něco kolem šesti hodin. Což bohatě stačí.

Shrnutí: Hra ze světa SW, která měla na to, aby z ní byla bomba, ale nevyužila svůj potenciál.
Hodnocení: 5/10





Assassin's Creed: Revelations

Když jsem hrál kdysi AC2, blížilo se v té době vydání Revelations. Osobně jsem té hře moc nevěřil, protože jsem ji bral jako nastavovanou kaši. Jak já se mýlil. Už Brotherhood naznačil, že rozšíření Eziova příběhu má své velké kouzlo a že dokáže hráče nadchnout, dokud hru nedohraje. Pravda, rozporuplnou částí hry jsou sekvence za Desmonda Milese v přítomnosti, ale osobně mi nevadily a celkem jsem se na ně těšil. Jak se ale hra povedla? Má šanci být důstojným pokračováním?

Hra začíná opět Desmondem, který má roztříštěné vědomí po událostech z konce Bratrstva a vy se musíte opět vrátit do jeho minulosti, kdy jako stárnoucí Ezio Auditore da Firenze pátráte po artefaktech původního národa, který na Zemi žil před lidstvem. Konkrétně pátráte po Jablku a cesta vás tak zavede z Říma do Konstantinopole, která vás prostě musí uchvátit. Architektura je nádherná, styl budov už není okoukaný jako v případě AC2 a ACB. Podzemní lokace jsou epické a vše se příběhově propojuje s prvním dílem série, kdy pátráte po úkrytu samotného Altaira.

Opět tu pobíháte po zemi, pod ní nebo po střechách, opět tu plníte úkoly, opět tu zabíjíte pomalu vše, co se hýbe, opět tu máte starou dobrou vystřelovací dýku na zápěstí, která vám tentokrát funguje i jako hák a opět tu naleznete spoustu dobrodružství a zábavy. Herní dobu ještě protahují minihry jako je dobývání ulic a podobně, které sice mají své kouzlo, ale mě osobně nebavily. Naštěstí je nemusíte hrát. A stejně jako v minulém díle, i tady můžete hrát online proti jiným hráčům.

Graficky je hra na tom lépe, než Bratrstvo. Hlavně proto, že je situována do jiné kultury, která není tak okoukaná. Uznávám, že kdyby se hra odehrávala opět v Itálii, bral bych to jako její zápor. Desmondovy sekvence jsou tentokráte logického zaměření a fungují jako příjemné zpestření hry. Musíte si je ale odemknout v průběhu hraní za Ezia.

Celkově vzato jde o skvělé zakončení série s Eziem. Otázka tak je, dokáže jiný hrdina nahradit, nebo se alespoň vyrovnat Eziovi? Odpověď nám přinese čas.

Shrnutí: Skvělé zakončení trilogie s Eziem, které se odehrává na blízkém východě, který je neokoukaný a díky tomu atraktivní.
Hodnocení: 8/10





úterý 17. března 2015

Duke Nukem Forever

Hodnotit hru, která je pokračováním asi mé nejoblíbenější 3D hry z mládí, na které se navíc pracovalo dlouhých 15 let, to je opravdu složité. Takové Mission Impossible. Proč? Protože kdyby ta hra nevyšla, nic by se nestalo a stále bych s nostalgií vzpomínal na hraní kampaně ve více hráčích, na dlouhé hodiny objevování všech maličkostí ve hře a hlavně na tu zábavu. Ta hra měla prostě koule. A pak oznámili pokračování. Napřed se engine změnil z Buildu na Quake, pak Quake 2, pak Unreal, pak další a další a další... A po 15 letech čekání to konečně přišlo. Duke Nukem je zpět. Je zase v plné síle, je opět vybaven legendárními hláškami a zase se jedná o zábavnou hru, který se stane legendou. Nebo ne?

Hra začíná retrospektivně na stadionu, který známe z původního Duka 3D, vše je zpracováno v moderním kabátě a zábavně. Podle této scény by se dalo říct, že nová legenda v FPS hrách je na světě. Pak ale přijde na řadu invaze mimozemšťanů a nadšení vyprchává a dostavuje se nuda. Přitom vše funguje správně. Duke metá jednu hlášku za druhou, scénky jsou nabité akcí, jeden vtípek následuje druhý a po vizuální stránce se pořád něco děje. Tak co je tu za problém? Nemá to koule. Když člověk čeká na něco 15 let a dobu si krátí hrami jako je Half-Life 2, tak už ho takovéhle věci nevytrhnou. Naopak si říká, že se něco pokazilo a vývoj se zastavil právě před 15 lety. A to už v této době moc nefunguje. Asi jsem za tu dobu dospěl a díky tomu nepatřím do cílové skupiny hráčů.

A pokud bych měl pokračovat se zápory hry, tak jedním z hlavních tu je prostředí, které je nudné, nezáživné a vesměs sterilní bez nápadu. Nebo naopak se tvůrci snaží zakombinovat co nejvíce nápadů a hra je pak přeplácaná a nepřehledná. Negativně bych bral i to, že každou chvíli dochází k nějakému načítání úrovní, což je na PS3 neskutečně zdlouhavé a zdržující. A nakonec bych taky měl zmínit konzolové ovládání a QTE, které vás nutí v určité době zmáčknout jedno nebo více tlačítek, což moc nepotěší u soubojů s finálním bossem každého prostředí.

Když už jsem zmínil HL2, tak bych řekl, že zrovna tahle hra je její kopií. Alespoň co se scenérií týče a v případě některých nápadů. Třeba jízda v off-roadu po poušti připomíná buginu z HL2, jeskyně je jako z HL2E2, některé logické úkoly z HL2 atd. Mimochodem, Duke taky na tuto hru odkazuje tím, že u dřevěné zátarasy prohlásí, že by to chtělo páčidlo. Tedy, on odkazuje na více her, jako třeba opět na Dooma, Halo atd., což je sice příjemné jako kdysi, ale teď už je to takové falešné a není to spontánní jako dříve. Pobaví to na chvíli, ale je to takové očekávané. Umělé.

Závěrem bych chtěl říci, že i přes svoje negativní body mě hra zhruba od poloviny bavila a za necelých 8 hodin jsem ji měl dohranou. A teď si akorát říkám, jestli jsem se jí radši neměl vyhnout a nezůstat jen u remasteru Duke Nukem: Megaton Edition, který je jen oprášeným původním třetím dílem se všemi datadisky. Rozhodně vám přinese víc zábavy než Forever.

Shrnutí: Lehce nadprůměrná hra, která těží hlavně ze svého jména.
Hodnocení: 7/10






úterý 10. března 2015

God of War 2 HD

Bohové to nemají jednoduché. Hlavně v případě, když se do pantheonu Bohů dostane Kratos, který tam byl povýšen poté, co v předchozím díle porazil Arese, Boha války. Jeho krutost je ale trnem v oku ostatním Bohům, především Diovi, který proti Kratovi zakročí a sebere mu jeho sílu a schopnosti. A na novém Bohovi války je, aby našel Sestry osudu, nabral sílu a našel si spojence, se kterými vytáhne proti Olympu.

Příběh je epický, odehrává se v době řeckých Bohů a hraje tu podstatnou roli, takže vás o něj nechci připravit tím, že o něm budu rozsáhle povídat, Tahle hra stojí za to, abyste si jí sehnali. Když ne jako HD verzi na PS3, tak určitě na PS2 nebo jeho emulátor. Opět se vžijete do kůže Krata, který je stále více sužován nočními můrami o své rodině a postupně odhaluje pravdu o jejich osudu. A hlavně o osudu, který ho čeká za to, že se svým chováním znelíbil Diovi.

Stále s Kratem probíháte po světě a podsvětí, stále plníte logické úkoly a stále bojujete proti nestvůrám nebo dalším Bohům. A stále je to zábava. Kratos má po ruce své dva věrné meče s řetězem a k tomu i další zbraně jako kladivo, kopí nebo Olympský meč. O nepřátele tu samozřejmě není nouze, když nepočítáme různá monstra a potvory, tak Kratův charakter dokáže divy a zanedlouho proti němu stojí většina Bohů z Olympu.

Grafika se od prvního dílu trochu zlepšila, ale protože původní hra vyšla na PS2, nečekejte od ní zázraky. Tedy, grafika je skvělá, ale do kvalit trojky nebo Ascension to prostě nemá. Na druhou stranu si to vynahrazuje hratelností a hrací dobou. V tě době se prostě dělaly kvalitní hry.

Shrnutí: Velice důstojné pokračování dnes už klasiky, které ale nepřináší nic moc nového.
Hodnocení: 8/10





pondělí 9. března 2015

Need for Speed 16 - Most Wanted

Herní série NFS už dávno ztratila to kouzlo, které kdysi měla. Poslední díly tak jsou vyvíjeny pouze pro vydělání co nejvíce peněz, čemuž pomáhají i tuny DLC balíčků, které by měly hráčům přidat něco navíc, ale mě to třeba od hry většinou odpuzuje. Nicméně tento díl na tom nebyl až tak zle.

Když jsem slyšel, že nové NFS vyvíjí opět Criterioni, kteří stáli za Burnoutem a velice zdařilým dílem Hot Pursuit, tak jsem se na hru začal těšit. Navíc původní Most Wanted byl jedním z mých nejoblíbenějších dílů celé série. Takže jsem si říkal, že tady se to asi nepokazí a po (pro mě) úspěšném předchozím díle The Run, si zase příjemně zazávodím. Ale ouha...

Jelikož jsem v původní stejnojmenné hře strávil spoustu času, musím brát toto pokračování kriticky. Tahle hra nefunguje tak, jak by měla. Dostanete město, kde musíte závodit nebo plnit nějaké činnosti, za které budete získávat reputaci na to, abyste porazili několik bossů. K dispozici tedy máte město Fairhaven, které je podobné Paradise City ze hry Burnout Paradise právě od Criterionu. Toto město je otevřené, vy si můžete jezdit jak vás napadne a když nechcete zrovna závodit, můžete plnit několik bočních misí jako je ničení bilboardů, nebo pokoušet se udělat nějaké rekordy na určitých úsecích. A tady začíná onen kámen úrazu. Tahle hra je nehoráznou kopií staršího Burnoutu. Jediná změna je tu v grafice, online integraci (ke které se ještě vrátím) a v licencovaných vozech. Nic víc. Chvílemi si dokonce připadáte, že ten úsek odněkud znáte, což občas může hráče potěšit, ale tady to neplatí.

Když už jsem zmínil online integraci, musím zmínit, že se jedná o produkt EA, který plně využívá Origin, internetovou službu ne nepodobnou Steamu. Popravdě řečeno jsem dodnes ani nevyndal DVD s hrou z krabičky, stačilo použít klíč v krabičce. Nebudu zde rozebírat výhody nebo nevýhody Originu a spíš se obrátím na to podstatné. Pokud máte kamaráda v seznamu, který tuto hru vlastní a hraje taky, budete ve hře vídat jeho časy a rekordy, což uznávám, že je zajímavější a dodá hře trochu větší hratelnosti. Tuto variantu měl i Hot Pursuit, který ji měl ale pouze v omezeném provedení. U The Run si už nejsem jist a Shift 2 ji měl taky. Nicméně tato verze je asi nejlepší. Vše hned vidíte během jízdy, netluče to do očí, prostě je to fajn. Bohužel samotné online závodění je už na tom hůře. Vše strašně trvá, když si s kamarádem chcete dát závod, musíte napřed dojet ke startu a celkově to spíše člověka odrazuje od multiplayerového závodění. Jediná pozitivní věc tu je ta, že se mi hra nějak propojila s PS3 verzí hry, kterou jsem kdysi dostal v rámci PS Plus, ale tak nějak zmateně, že jsem to moc nepochopil. Snad se mi načetly jen body reputace, nebo něco v tom smyslu. Moc jsem to zase nezkoumal.

Hlavním tahounem této série jsou samozřejmě auta. Tady ale ne. Tady jsou auta až na druhém místě, dokonce bych řekl, že jsou tam tak nějak do počtu. Jak jinak si totiž člověk vysvětluje to, že hned na začátku hry má prakticky možnost řídit jakékoliv vozidlo ve hře? Stačí se jenom projet po městě a hned máte objevených několik vozidel bez rozdílu ve výkonu. A tuning? Sednete si do auta, splníte pár závodů nebo úkolů a máte je odemčené. Prostě skoro žádná výzva.

Pokud bych měl shrnout poslední tři odstavce, tak bych řekl, že tato hra je stavěná jen pro multiplayer. Hráči, kteří radši jezdí sami, nebo nemají v listu přátele s touto hrou, mají tak trochu smůlu, tahle hra pro ně není to pravé ořechové.

Shrnutí: Vizuálně velice podařené, využívající Frostbite technologii ze série Battlefield, ale díky tomu náročná hra na hardware, navíc pokud ji nemáte s kým hrát, tak se jí radši vyhněte.
Hodnocení: 6/10






Assassin's Creed: Brotherhood

Nedlouho poté, co vyšel AC2, se objevilo přímé pokračování, kde hlavní roli opět hraje Ezio Auditore Da Firenze. Děj se nám ale přenesl do jednoho velkého města, přesněji do Říma. V kůži Ezia budete opět pátrat po templářích, kteří zabili jeho strýce a zničili mu vilu, kterou si tak pečlivě v předchozím díle piplal. I zde budete hrát za Desmonda, s jehož časovou osou se budete občas střídat, budete v přítomnosti pátrat po artefaktech prastarého národa.

Co se nám změnilo od minulého dílu? Předně je to Ezio, který nám trochu dospěl a už to není ten nafoukaný mladík jako v prvním dobrodružství. Společně s ním pak budete mimo jiného pátrat i po dalších Asasínech, ke kterým se přidáte. Proto ten název Bratrstvo. Několik měst se nám změnilo na jedno obrovské, které je mi sympatičtější, než nudné přecházení/přejíždění mapy k dalšímu exitu z města, jako tomu bylo v minulém díle nebo v jedničce. Řím je dostatečně velký na to, aby vás zabavil a aby se hraní nestalo stereotypním.

Ezio dostal nový sněhobílý obleček, který se mi možná líbí více než ten z minulého dílu (nepočítám speciální oblek po Altairovi, který byl super) a dostal taky několik nových pohybů navíc. Ty se dají využít třeba v multiplayeru, který je tu nově. Vše je propojeno s Ubisoftím systémem uPlay, který vám kontroluje splněné úkoly a na základě toho dostanete body, které pak můžete vyměnit třeba za motivy na PS3, DLC nebo další věci.

Herní doba se zmenšila, příběh se dá dohrát asi za 17 hodin, když nechcete mít vše na 100%, což je sice hezké číslo, ale v porovnání s AC2, které mi trvalo 24 hodin (a taky jsem neměl 100%), je to podstatně méně.

Shrnutí: Není to ani datadisk, ani regulérní pokračování. Ale hraje se to dobře a svižně díky jednomu velkému městu.
Hodnocení: 8/10




neděle 8. března 2015

Prince of Persia: Zapomenuté Písky

Jedna z mých prvních her, které jsem kdy hrál na PC, byl původní Princ z Persie. Dodnes vzpomínám na doby, kdy jsem s princem skákal z jedné plošiny na druhou a šermoval mečem. Poté přišel druhý díl, podle mě naprosto skvělý a nedoceněný. A po omylu s názvem 3D přišlo konečně to pravé, Písky času. První díl nové trilogie o Princovi, který je dodnes uznávanou hrou. Nedlouho poté se objevilo pokračování Warrior Within, které už bylo temnější a nakonec trilogii uzavřely Dva Trůny. Tímto se kruh uzavřel. Nebo jsme si to alespoň měli myslet. Naznačovala tomu i další hra Prince of Persia, tentokráte bez jakéhokoliv přívlastku. Do toho byl oznámen film Písky času a zákonitě se musela objevit i nová hra. Jaké ale bylo překvapení, když se nová hra, Zapomenuté Písky, měla odehrávat v době mezi Písky a Warriorem.

Na cestě k druhému dílu se Princ zastavil v království svého bratra, které je v obležení armády. Společně se je pokusí zastavit a uvolní prastarou sílu, která sídlí v písku pod pevností. Síla posedne bratra a ten se změní a bude prahnout po absolutní moci. Prince naopak vyhledají džinové a obdaří ho silou, díky které může ovládat živly a čas. Vybaven těmito silami a věrným mečem, musí se vydat bratra zastavit, než zničí celé království.

I když jsem od hry očekával něco víc, zas tak mě hra nezklamala. Grafika je na výbornou, atmosféra i hudba taky, herní styl zůstal zachován jako v minulých dílech, což znamená, že stále tu máme parkourového Prince, který navíc skáče ze sloupu na sloup jako opice, stále tu máme pískové přízraky a stále tu máme epický příběh. Prostě tu máme vše, co musí mít pravý Princ z Persie. Akorát už to teď nefunguje tak, jako kdysi. Možná za to může Assassin's Creed (což měla být původně odbočka ze série Prince), ale prostě bych čekal od té hry něco víc. A hlavně na delší dobu. Takhle jsem hru dohrál za nějakých 8 hodin. Na druhou stranu jsem díky tomu o ní neztratil zájem a bavil jsem se až do konce.

Shrnutí: Klasický Princ tak, jak ho známe, ale má móresy novodobých her. Krátká herní doba s klasickým omílaným příběhem.
Hodnocení: 7/10




Crysis 3

Dlouho mi trvalo, než jsem se k této hře dostal. A nebýt toho, že jsem ji dostal na PSN v rámci PS Plus zadarmo (víceméně, nepočítám poplatky), asi bych se k ní hned tak nedostal. A to i přesto, že mám FPS rád. Není to tím, že by mě to třeba nelákalo, podle obrázků ze hry a podle recenzí jsem se na to docela těšil, ale jak ta hra vyšla, nějak jsem se k ní neměl, bylo tu na hraní více pro mě atraktivnějších her...

Přitom se hrou je vše v pořádku. Graficky Crysis exceluje, taky to není žádná stařešina, ale dva roky mladá hra (2013). Ale s tím se počítalo, tvůrci z Cryteku umí udělat vizuálně skvělou hru. New York vypadá zarostlý v pořádku, atmosféra beznaděje je taky v pořádku, hudba je taky výborná a to samé platí pro efekty. Ale stejně je ve hře něco, co mě od ní stále odrazovalo. Dlouho jsem uvažoval nad tím, co to bylo, až jsem si to uvědomil...

Ta hra je slepením několika klišé žánru a navíc neobsahuje nic zajímavého, co by hru vytáhlo nad konkurenty. Všechny klady Crysis (nanooblek, přírodní prostředí, mimozemšťani) tu už jednou nebo dvakrát byly a dokonce v rámci této série. A protože mám za sebou několik her ze série Resistance nebo Killzone, tak jsem si v několika případech připadal, jako když už jsem tyto scény někde viděl. A pokud bych odbočil k filmům a seriálům, musím si vzpomenout na Revoluci od J. J. Abramse.

Celkově vzato musím uznat, že mě hra bavila a jsem rád, že jsem jí obětoval odpoledne a večer. Uznávám, že má své mouchy, ale stejně tak má i své klady. A třeba střelba z luku v kombinaci s funkcemi nanoobleku mě hodně bavila.

Shrnutí: Velice dobrá hra, která ale bohužel kromě luku nepřináší nic nového jak v rámci série, tak ve svém žánru. A hodnotit ji pozitivně jenom za grafiku, od toho tu nejsem.
Hodnocení: 8/10





pondělí 3. prosince 2012

Quake 3 Arena

Ještě štěstí, že jsou ty výprodejové akce na Steamu. Jak jinak bych se dokázal přimět k tomu, abych ještě dnes hrál staré klasické hry? I když, je pravda, že v případě Doomů, Quaků a dalších podobných her jsem neměl zas takový problém s přemlouváním se. Takže když byl v USA další ročník QuakeConu a Steam na jeho počest udělalo opět výprodejovou akci her od iD Softu, moc dlouho jsem se s koupí nerozmýšlel. Takže jsem si koupil za nějakých 200 Korun kolekci všech Doomů a za dalších 200 kolekci Quaků kromě čtvrtého dílu. A začal jsem je hrát.

V tomto případě jsem se vrhnul na legendární trojku, která ve své době soupeřila s Unreal Tournamentem. Obě hry jsem kdysi hrál a musím říci, že mě už v té době UT uchvátil víc, než Q3. Tentokráte jsem se ke hře stavil jako ke klasice, které se dají odpustit nějaké ty chyby.

Pokud si pustíte single kampaň, tak se připravte na zhruba 2-3 hodiny hraní na prostřední obtížnost. Celá kampaň je tu totiž zastoupená turnajem, kdy proti sobě máte tři zápasy proti několika botům a finální duel. A tohle se opakuje tuším šestkrát. Ne nadarmo se v té době přirovnávaly doomovky k pornu - ani v jednom nebyl zapotřbí žádný příběh. To změnil až Half-Life.
Co se týče multiplayeru, tam už je možností více, např. deathmatch nebo Capture the Flag.

Nicméně musím vychválit do nebes design úrovní/map. Ve své době jsem to jako teenager nedokázal ocenit, ale i dnes po letech musím uznat, že snad všechny mapy excelují co do designu. Nenajdete tam hluchá místa, které třeba musíte několik minut procházet na plácek, kde se odehrávají bitvy, naopak se dá bojovat skoro všude. Vrcholem jsou mapy ve vesmíru, které by uspěly i v dnešní době. Stejně jako mapa Morpheus 3 z Unreal Tournamentu.

Kdybych měl zrekapitulovat hru v dnešní době, určitě bych musel pochválit design a level design, ale na druhou stranu vynadat AI a celkové prezentaci hry pro jednoho hráče. Ono taky není moc jednoduché najít v této době někoho online.

Shrnutí: Průkopník žánru multiplayerových FPS, který by v této době už moc neuspěl. Lepší varianta je Quake Live.
Hodnocení: 7/10




Half-Life 2

Kdysi dávno, v dobách jednojádrových procesorů, vyšla hra, která způsobila revoluci v hraní doomovek. Tou hrou byl Half-Life, dílo společnosti Valve, který v té době využíval předělaný engine z Quaka 1. Hra měla příběh, neměla ohraničené levely, využívala skriptované scény, kdy se skoro na každém kroku něco děje a hlavně byla jiná, než ostatní bezduché střílečky. A to se psal rok 1998.

O šest let později přišla další revoluce v podobě pokračování. Valve tou dobou pomalu rozjížděli svou službu Steam a Half-Life 2 s ní byl samozřejmě velmi úzce spojený. Přesněji řečeno, bez ní by nefungoval. To ale nebyla jediná hlavní změna. Děj se přenese o 20 let do budoucnosti, kde se opět ujímáte role Gordona Freemana, vědce, který byl u nepovedeného experimentu v komplexu Black Mesa v prvním díle. V jeho kůži musíte projít velký městský komplex City 17, přilehlé vesničky, pobřeží, kanály, jeskyně atd., abyste se ve finále pokusili osvobodit město od nadvlády organizace Combine a jejího vůdce, Dr. Breena, kterého znáte už z prvního dílu. Na cestě k osvobození vám kromě velkého arzenálu zbraní pomáhá krásná Alyx s Dogem, obrovským robotem, antiloni a hlavně Gravity Gun. Geniální zbraň, která má schopnost zvednout objekt, přitáhnout ho a zase odhodit. Zní to jednoduše, zábava je s ní na spoustu hodin.)

Toto je moje třetí dohrání této hry. Proč ji hraju už po několikáté? Relativně nedávno totiž Valve přidal do hry updaty, které upravily Source engine, na kterém tato hra jede, HL2 tak dostal HD efekty a hlavně Valve přidal achievmenty, "odznaky" za splněné úkoly/akce ve hře. A počítání odehrané doby. A to by bylo, abych měl u této legendární hry 0 odehraných hodin a 0 achievů.

Celá hra se dá dohrát za nějakých 15 hodin, což je tak dvoj- až trojnásobek nových CoD her, nicméně je napěchovaná tolika nápady a zpestřeními, že máte chuť hrát dál. Ať už je to jízda ve čtyřkolce, na vodním kluzáku, ovládání Antilonů, nebo jenom hrátky s Gravity Gunem.

Audiovizuální zpracování je také excelentní, s novým updatem se vyrovná i novější Epizodě 2. Což mi připomíná, že příběh HL2 rozšiřují zatím dvě epizody, které původně měly být 3. Akorát už uběhlo 5 let od vydání E2 a zatím to slibně nevypadá.

Kdybych měl vyprávět všechny pocity a zážitky, které jsem při hraní měl, bylo by toho textu několikanásobně tolik, ale nic nepomůže tak, jako vlastní zážitek z hraní. Proto radím - počkejte si na nějakou výprodejovou akci na Steamu a kupte si celou "pomerančovou krabici" :) - ta obsahuje kromě HL2 i HL1 (v Source enginu), Episode 1, Episode 2, Portal a Team Fortress. Dá se to koupit i v krámě, za cenu kolem 300,- Kč.

Shrnutí: Legenda.
Hodnocení: 10/10




pátek 19. října 2012

Battlefield: Bad Company 1

Konečně jsem se díky výprodejovým preowned akcím dostal k prvním dílu spin-offu série Battlefield, který popisuje první hodiny a mise jednotky B, které se kvůli delikventům v jejích řadách říká Bad Company. Tato jednotka provádí povětšinou nejnebezpečnější úkoly, které nemusí vždycky přežít a čistí tak prostor ostatním jednotkám, jako třeba mariňákům. A na jedné takové misi objeví obrovské množství zlata v podobě zlatých cihel, které se rozhodnou najít a utéct s nima. A tak začíná jejich cesta za pokladem.

Jelikož jsem fanouškem Battlefieldů a po stovce a něco hodin strávených ve dvojce a prozatim po několika desítkách hodin ve trojce a BF:BC2, jsem se rozhodl, že alespoň na PS3 si zahraju jejich kampaně. Jako první jsem dohrál Bad Company 2 a teď i jedničku. A i když jsem čekal nějakou hodně horší kvalitu, byl jsem příjemně překvapen tím, že je vizuální zážitek podobný tomu ze dvojky. Samozřejmě jde vidět, že v jedničce ještě tvůrci z DICE nedokázali využít potenciál PS3, ale i tak jsou tu obrovská území, ve kterých můžete cestovat pěšky, nebo nějakým vozidlem, i když krajina je chudší na vegetaci, nebo na stavby. Na téhle hře byl poprvé představen engine Frostbite, takže veškeré objekty (domy, stromy...) jdou zničit.

Online jsem samozřejmě taky zkoušel, ale není to ono. Už takhle jsem rád, že jsem se naučil ovládat 3D hry na Dual Shocku, ale abych s ním ovládal zběsilý multiplayer, to ne. Nicméně online je samozřejmě věrný původním BF, takže nečekejte až takové akce jako v CoD.

Pokud bych měl ještě něco říct, musím se přiznat, že jsem hru rozehrál na nejtěžší obtížnost a nebylo to ono. Asi ještě konzolové ovládání nemám tolik v krvi, ale jelikož jsem skoro každou chvíli umíral, nebyl pocit ze hraní ideální. Takže pokud máte za sebou hodně 3D her a ovládání vám nevadí, klidně si to dejte na hard. Pokud si to chcete naopak užít a bavit se, zvolte klidně easy.

Shrnutí: Překvapivě dobrý předchůdce Bad Company 2, u kterého jsem na PC trávil spoustu času a důstojná odbočka Battlefield série.
Hodnocení: 8/10




čtvrtek 18. října 2012

GTA - San Andreas

Dohráno. Konečně můžu říct, že jsem tuto hru pokořil. Alespoň co se herního příběhu týče, protože po závěrečných titulcích se hra vrátí a člověk může dělat, co se mu zlíbí, bez toho, aby byl vázán příběhem.

I když musím přiznat, že stylizace GTA: Vice City se mi líbila podstatně více, u San Andreas jsem vydržel několikanásobně déle. Taky příběh jsem rozehrál 3x z toho až naposledy jsem se dostal ke konci. A podle Steamu, na kterém mám celou kolekci zakoupenou, jsem v San Andreas při posledním hraní příběhu strávil necelých 60 hodin a na xfire jsem dokonce překročil hranici 100 odehraných hodin. Což je pro mě rekord, v případě příběhové offline hry.

San Andreas asi není potřeba blíže popisovat, takže to letmo shrnu. Hráč ovládá Carla Johnsona (C.J.), který po válce pouličních gangů musí uprchnout ze svého domova v Los Santos. Následně začíná ovládat okolní dvě velkoměsta San Fierro a Las Venturas, které jsou inspirované městy L.A., San Francisco a Las Vegas a jsou propojené kromě stovek kilometrů asfaltu a železnicí, vodní a leteckou dopravou. A právě tady je největší chyba hry. Její návykovost. Silnice vedou spoustou zajímavých míst a nejednou se vám stane, že se jen tak projíždíte a kocháte se okolím. A najednou máte za sebou třeba dvě hodiny hraní. Co se rozlohy týče, zabírá každé město tolik, co celé Vice City, takže je toho hodně na objevování. A po vzoru předchozích dílů můžete sbírat různé bonusové předměty jako podkovy nebo ústřice. Pokud by se tedy měl někdo věnovat všemu, co hra nabízí, odhaduju herní dobu ve stovkách hodin.

Vizuálně už na tom hra není zrovna nejlépe, alespoň v porovnání s GTA4, ale na svou dobu patřila k tomu nejlepšímu, co se vytvořilo. A nebylo to jenom po grafické stránce, hra excelovala i loadingem mezi mapami. Nebyl totiž žádný. Jedině při startu hry a při vstupu do budovy. Což je občas rarita i v novodobých hrách.

Hra sice neobsahovala multiplayer, alespoň ne na PC. Na PS2, pro který původně vyšla, měla údajně podporovat možnost hry dvou hráčů, během některých příběhových akcí, ale jelikož mě tato verze minula, nedokážu posoudit, jestli šlo o skutečnost, nebo fake. Nicméně na PC vyšlo několik modů, jako je Multi Theft Auto, které tuto hru převedly do online podoby. Bohužel jsem ji takto hrál před dlouhou dobou, takže nedokážu posoudit, jakou kvalitu má v dnešní době.

Vzhledem k tomu, že se oznámená GTA5 bude odehrávat v Los Santos (pouze v tomto městě a blízkém okolí), je hraní této hry pro fanoušky série docela povinnost. Alespoň proto, aby zjistili, co všechno Rockstar Games změní, zda se nezmění úžasné hudební stanice atd.

Shrnutí: Podle mého názoru nejlepší hra série, která má i díky RPG prvkům v případě vylepšování postavy, stále co nabídnout i v této době. Doporučuji počkat na nějakou slevovou akci na Steamu a zakoupit!
Hodnocení: 10/10




Star Wars: Jedi Knight - Jedi Academy

Čtvrtý díl ze série Dark Forces už dávno odstoupil od názvu Dark Forces, 3D FPS odložil do pozadí a namísto toho poskočil v časové ose dál do univerza Star Wars. Přesněji do doby, kdy se Luke Skywalker rozhodl, že najde osoby, které v sobě mají potenciál k užívání Síly. A hráč je samozřejmě jedním z těch, kteří byli pozváni na Yavin 4, kde tato akademie leží. Cestou však dojde k nehodě a po seznámení se s ovládáním potkáváme naše protivníky, Dark Cultists. Ti mají v plánu oživit prastarého sithského lorda, který by se měl ujmout vlády nad galaxií. Prostě takové to tradiční klišé. Jelikož je her ze světa Star Wars celkem málo, tak vám to ani nevadí. A pokud jste fanouškém žánru, tak je to ještě lépe.

Celý příběh je složen do několika skupin po pěti misích, z čehož vám stačí splnit pouze 4 mise a pak následuje příběhová část. Mise vesměs fungují na variaci někam běžte někoho zabít/zachránit, ale většinou se jedná o různé světy, takže to řešit nebudete. V pozdějších misích budete prozkoumávat prastaré hrobky sithských lordů a zde už budete více využívat Sílu, kterou máte v podobě několika úkonů, jako je strčení, zatáhnutí, jasnozřivost nebo rychlost. A podle toho, k jaké straně se přikláníte, můžete využívat smrtící škrcení nebo blesky za temnou stranu, nebo léčení a další za světlou stranu. Sice to zní pěkně, ale i když budete už od druhé mise používat blesky, stejně se budete moci rozhodnout o svém zaměření až kousek od konce.

To v multiplayeru je to něco jiného, duely světelných mečů, využívání Síly, to všechno využíváte v boji proti reálnému protivníku ve velkém množství a záleží i na typu světelného meče (jednoduchý, dva meče, nebo dvoubřitvý) a na bojovém stylu. Pro fanoušky je tohle opravdu povinnost.

Hra sice obsahuje i klasické zbraně, ale těch využijete za celou hru jenom párkrát a to hlavně v případě, že musíte odpálit přísavné laserové miny ze zdi.

Shrnutí: Pro fanoušky SW je tahle hra povinnost, pro nefanoušky díky několika logickým úkolům a zajímavému bojovému systému taky. Akorát ta grafika a hlavně pohyby postav už jsou na tuto dobu zastaralé.
Hodnocení: 9/10




Need for Speed 15 - The Run

Jelikož jsem hráčem závodních her, je pro mě série NFS povinnost. Proto už mám za sebou články k Undercoveru, Worldu nebo Hot Pursuitu. S The Run jsem byl původně hodně na vážkách, protože jsem ho mermomocí chtěl na PS3 (nakonec ho mám na PS3 i na PC), ale všude jsem na hru četl jenom kritiku. Naštěstí mě akční cena v anglii rozhoupala a PS3 verzi jsem si koupil.

Pokud bych měl hru hodnotit pouze singlově, hodně by to odnesla. Kampaň na Easy obtížnost dohrajete za necelé 3 hodiny, na medium už o trošku déle. Pokud chce člověk hrát sám, zbývá mu tak už jenom varianta Challenge series, která je vesměs to samé, co kampaň, ale s honbou za nejrychlejším časem a odměnami v podobě nových otevřených aut a medailí. Traťe jsou navíc obrácené, nebo se jedou v noci, takže malé změny tu občas jsou. Pokud odjedete všech 10 sérií závodů, máte ještě k dispozici sérii s muscle kárama apod.

Ta největší zábava a hlavní důvod koupě je v multiplayeru. Ten má sice na jednu stranu výhodu ve variantách závodů, aut (vrací se body kity), nebo v možnostech hraní a plnění úkolů během jízdy, ale na druhou stranu mi chyběla ta dokonalost předchozích Hot Pursuitů nebo demence hráčů, co jezdí jako prasata a jejich cílem je zničit co největší počet protivníků. Takže pokud si chce člověk normálně v klidu zahrát, je ideální doba později večer.

Hlavním zdrojem kritiky byla možnost vystoupit v kampani z auta a mačkat sérii tlačítek. To jsou kecy. Z auta vylezete asi jenom 3x a to na začátku hry, kdy vás v roli Jacka chytli mafiáni a chystají se vás zabít v drtičce odpadu a poté ve dvou městech, kdy vás buď zatknou policajti, nebo právě mafie. Na každou takovou sekvenci nepotřebujete ani 10x zmáčnout určité tlačítko ovladače. Naopak tyto části do hry zapadaly a vůbec nerušily. Příběh tu je jako v pornu, to znamená, že něco tu je, ale kvůli tomu to stejně nikdo nehraje. Vy máte dluhy a obrací se na vás kamarádka, která vám dá nabídku, kdy musíte projet USA od San Francisca do New Yorku. A musíte být na prvním místě. Což se samozřejmě lehce řekne, ale skutek je poněkud horší. Závodů je několik, od klasického "předjeď 8 závodníků", přes "projeď checkpointy co nejrychleji", až ke klasickým duelům. Tady vám pak musí pomáhat veškeré vaše umění a zkratky. A těch je samozřejmě hodně a ideální je, znát krajinu a její nástrahy. A s tím se samozřejmě pojí i atmosféra, která je ve hře skvělá. Krajina se mění každých 5-6 tratí s tím, jakým prostředím projíždíte. Můžete tak projíždět venkovem, pouští i zasněženými horami, nebo pod horami s rozbouřenými říčkami. Na několika tratích můžete potkat i nějaké události, jako třeba lavinu, nebo písečnou bouři, kdy vám obě dají pocit živého dynamického prostředí.

Celkově vzato jde o velice povedenou hru, která byla podle mě hodně nedoceněná, ale na druhou stranu lehce zklamala po vynikajících Hot Pursuitech. Přeci jen se jí dají vytknout nějaké drobnosti, jako třeba skoro neviditelné překážky u krajnice, nebo dlouhé čekání na začátek multiplayerové hry.

Shrnutí: Výborná hra, která ale zůstala ve stínu předchozího Hot Pursuitu. Možností ale přináší více The Run.
Hodnocení: 8/10